Co si sebou vzít do psychiatrické léčebny- dětské oddělení, Lochotín

Ahoj, byla jsem měsíc v psychiatrické léčebně konkrétně na dětském oddělení v Plzni, v Lochotíně. Celou dobu než jsem tam šla jsem byla hodně vystresovaná a hledala příspěvek jako tento, který by mi pomohl se připravit.

• Oblečení- je jedno jaké. Někteří tam chodili v teplácích, jiní v džínsech a jiné zase v sukni. Dones si tam, co chceš, v čem se cítíš dobře. Já si tam třeba dotáhla legíny, ale ostatní z pokoje chodili v kalhotách, tak mi je tam poté taky dovezli. Vím, že je to malichernost, ale já jsem tam třeba ráda byla v hezkém spodním prádle, i když ho nikdo neviděl jen při převlékání na pokoji. Měj ale na paměti, že si nemůžeš vzít nic se šňůrkou nebo opaskem. 

• Hygiena- všechno, co normálně používáš jen ne žiletky, nebo jiné ostré předměty ani žádné spreje, takže jestli chceš deodorant, tak jedině tuhý/ kuličkový. U nás na oddělení se nesměla ani kosmetika. Měl si jí zavřenou ve skřínce ve skladu a na požádání si ji mohl využít. 
• Mokré odličovací ubrousky- brala jsem to s tím, že to ani nevyužiji, ale nakonec se zužitkovaly všechny. 
• Kapesníčky- nemusíš si sebou brát toaleťák, alespoň u nás na oddělení, ale kapesníčky určitě.
• Ručníky 

• Věci do školy- jestli chodíš ještě na základní školu, tak si vezmi raději celou tašku jen bez kružítka, nůžek nebo pravítka.
• Notebook/ tablet- jestli chodíš už na střední školu, tak během samostudia si budeš moc vzít notebook. 

• Jídlo- můžeš si dát nějaké jídlo do společné ledničky, ale to nedělá moc lidí. Spíš si vezmi sladkosti, které budeš mít na pokoji( teda pokud nemáš Poruchu Příjmu Potravy). To všechno ti ale můžou a nejspíše i budou dovážet návštěvy, ale věc, na kterou nesmíš zapomenout, jsou žvýkačky. Většinu času budeš totiž ze stresu žvýkat. 

• Zábavu- knížky, omalovánky, pastelky, vodovky, časopisy, křížovky/ sudoku atd. To budeš potřebovat prvních pár dní nejvíc. 
• Sešit + propiska!!- jestli nejsi deníkový tip, tak tam se staneš, alespoň na prvních pár dní. 
•  Hudební nástroj- jestli na něco hraješ, tak si to tam vezmi. Zabavíš tak sebe i ostatní. Prvních pár dní jsem se bavila jsem posloucháním nádherné hry a zpěvu na ukulele.
• Deku- pokud možno hebkou na válení se a relaxaci, malý polštář pokud chceš a klidně i plyšáka
• .Mobil, nabíječka, mně se osvědčila i powerbanka- budou ti zapůjčeny na jednu hodinu denně. 

Doufám, že ti můj seznam, alespoň trošku pomohl. Kdybys měl jakékoliv otázky, neboj se mi napsat. Mějte se rádi a ahoj!

Umělecký blok

Update ze života Hraničářky 0.1
Mám umělecký blok. Což je u mě celkem velký problém. Abyste pochopili potřebuji se za den nějak umělecky vyjádřit, abych neměla poté tak silný stav. Mám psychické onemocnění, směs Emocionálně nestabilní poruchy osobnosti, deprese a úzkosti. Když mě tedy zastihne má nemoc nejsem v pořádku. Jsem paranoidní, nezvládám věci, agrese a další věci. Mohla bych se o tom rozepsat, ale o tomhle dnes nechci psát. Prakticky nechci psát o ničem. Tedy vlastně chci, ale nemůžu. Ah mlč Eliško!
Kdykoliv se snažím umělecky vyjádřit - psát, malovat, kreslit, vyrábět, tak se mi to nedaří. Vím, že si právě teď říkáte "Ale no tak. Na co si to tady hraješ. Vždyť tohle není umělecký blok". Já vím, já to chápu, ale já vážně nevím, jak bych to měla jinak napsat. Z tohoto článku cítím, jak je špatný, jak bych mohla lépe postavit větu, jak je to nesmyslné, jak neustále opakuji slova. Prostě z toho nemám vůbec dobrý pocit.
A to už vůbec nemluvím o malování, kdykoliv se snažím něco byť jen načrtnout, vyjde z toho naprostá blbost. Nejradši bych to vždy roztrhala. Ne že bych neměla nápady, jen se mi nic nedaří. Jsem z toho frustrovaná. Třeba teď jsem si vymyslela na výtvarce naprosto úžasné téma, jen se mi ho nedaří zrealizovat.
Obtížněji se mi daří zvládat stavy, protože se prostě nemůžu umělecky vyjádřit. Chybí mi to. Chybí mi ten dobrý pocit, který jsem dříve měla. Chybí mi úžasné skici ( jo- je to nehorázně divné s měkkým i, ale je to gramaticky správně DontJudgeMe) nahých lidí ve školních sešitech. Chybí mi pocit, že jsem něco dokázala. Mám tolik úžasných nápadů, ale žádný nemůžu uskutečnit.
Vím, že se vám to bude zdát jako nehorázná prkotina. Pro mě je to ale velký problém. Už dále nesnesu ten tlak uvnitř. Omlouvám se za  ztrátu vašeho času, jen jsem to musela napsat. Tento blog mám v plánu vést jako soupis svých myšlenek, jako útržky mé mysli. Tohle je jen update ze života hraničářky.

Co očekávat?

Dlouho jsem přemýšlela o čem bych měla napsat svůj historicky první článek na bloggerovi. Chtělo by to něco o mě, něco jako představení, něco v čem ukážu, kdo to vlastně jsem. Několik dní vymýšlím volný název a zaseknu se u prvního článku?
Jsem velmi tvořivá duše. Když se třeba u psaní rozjedu, tak mě už jen tak něco nezastaví. Bohužel mi trvá dlouho než se rozhoupu. Naprosto upřímně? Tenhle článek mám rozepsaný už 3 měsíce. První článek je vždy nejvíc ošemetný. Jsem hodně sebekritická, tak mi už v hlavě prošlo několik scénářů.
Ty mi pomohli, abych si ujasnila o čem rozhodně nechci napsat svůj první příspěvek.

• Žádné fakty o mně
• Žádný tag
• Žádný normální článek
• Žádná recenze
• Žádné DIY 

Ze všech možností mi zbyla jen možnost trapného okecávání a keců o budoucnosti. Mám v plánu několik sérií. Mám i už předepsané nějaké články. Nejdřív chci, ale už udělat ten design.
Vím, že na tomto blogu jistě najdete hodně gramatických chyb, nesrovnalostí a chaosu. Já jsem kupodivu, ale lingvista a chyby píšu spíše z nervozity. Třeba teď vím, že bych mohla mnohem lépe sestavit větu, ale skoro se mi až klepou ruce z nervozity. Chtěla bych psát i články o duševním zdraví, protože to podle mě chybí na české a slovenské scéně. Vím, že mnohem úspěšnější blogy bývají ty, které jsou zaměřené na jedno téma. Tohle má sloužit spíš, jako soupis věcí, které mi leží v hlavě. Tak snad se vám to bude líbit.